01.12.2011 · Petra Polčáková

K fyzice děti přiláká, když v ní uvidí souvislosti s reálným životem

Dnešní doba podle mnohých učitelům příliš nepřeje. Na otázku, jestli by si na něco v učitelském povolání postěžoval, ovšem Tomáš Kaňa odpovídá bez rozmyšlení a s úsměvem. „Nad nevýhodami jsem nikdy nepřemýšlel. Dělám práci, v níž vidím smysl, a pořád mě baví. Nemůžu odpovědět jinak.“ I když hned na začátku své kariéry zažil jednu z mála krušných chvilek za katedrou, od učení jej to neodradilo a prošel celou škálou vzdělávacích institucí.

Začínal na vojenské střední škole ve Vyškově, později přesídlil do Brna na střední odbornou školu a nakonec zakotvil na gymnáziu Křenová. Fyziku a matematiku tak učí už dvanáctým rokem.

Tomáš Káňa

Co vás k učení přivedlo?

Odjakživa mě to k učitelství táhlo, asi to bylo někde ve mně. Tak, jak si někdo vysní, že chce být třeba kosmonautem, já si říkal, že chci učit na střední škole. Učitelství jsem ale nešel studovat hned. Když jsem se rozhodoval, kterou vysokou si vybrat, sestřenka mi radila: „Běž na VUT, budeš moct dělat inženýra a zároveň i učit.“ Zdálo se mi to jako rozumný nápad, ale po třech semestrech jsem utekl na přírodovědeckou fakultu a byl jsem tam opravdu šťastný, i když studium nebylo lehké.

 

Jak tehdy vypadalo?

Nevzpomínám si, že bych měl předmět, u něhož bych si řekl: „Tohle mi k ničemu nebude.“ Kromě odborných znalostí jsme získávali také dovednosti, jak žákům vše podat. Takže kromě matematiky, která se učila úplně jinak než na VUT, jsme měli i didaktiku. Moc rád vzpomínám třeba na docenta Dulu, který nám přednášel didaktiku matematiky a ukazoval, jak můžeme který příklad použít. Prošli jsme i úvodem do pedagogiky a psychologie. U těch mám až teď s odstupem pocit, že to byly podstatné věci.

 

Našel byste něco, co vám na univerzitě chybělo?

Snad jediné, co by se hodilo znát lépe, je aplikovaná psychologie, to, jak studenty k předmětu přitáhnout. Kdejaký podomní prodejce je v této oblasti vybaven lépe než začínající učitel.

 

Co byste tedy po zkušenostech z praxe řekl, že dnešní studenty nejvíce přitáhne?

Jednoduchý recept na to asi neexistuje, protože každý je jiný. Hodně dětí ale baví pokusy. To například umí báječně Václav Piskač z Gymnázia na třídě Kapitána Jaroše, který s pomocí pokusů píše se studenty i písemky. Většina dětí také dnes často cítí, že je výuka odtržená od praxe, a to je škoda. Pokud se učiteli podaří ukázat, že vysvětlovaný jev potkají, až přijdou domů, a že je jen potřeba dívat se kolem sebe, pak to pro ně začne být hodně zajímavé. To zase výborně umí profesor Tomáš Tyc, dnes už známý popularizátor fyziky.

 

Je ale na podobné věci v běžné výuce ještě čas?

Je pravda, že osnovy jsou hodně nabité. Od dob, kdy jsem skončil svá studia, jsou sice požadavky na to, co mají děti projít, stejné, ale časová dotace hodin je skoro poloviční. Což je škoda. Je ale dobré, že existují publikace, které nám hodně ulehčí práci v hodinách a přitom jsou zaměřené na to, jak používat v příkladech reálná data.

 

To znamená propojovat fyzikální příklady se světem okolo nás?

Ano. Ve sbírkách totiž dost často najdete příklad: Motorkář jel po přímé silnici rychlostí 36 kilometrů za hodinu a za dvacet sekund zrychlil na 72 kilometrů za hodinu. Víte, už jsem viděl motorkáře víckrát a většinou to trvá jen dvě sekundy a už má na tachometru sto dvacet. A to řadí dvojku. Takže disproporce mezi běžným životem a fyzikálním příkladem je v takovém případě velká.

Když ale dětem řeknete, spočítejte zrychlení geparda, který zrychlí z nuly na sto za 3,6 sekundy, a to je pravda, tak má najednou ten samý příklad úplně jiný náboj. Takovéto příklady nabízí třeba Fyzika v běžném životě, kterou napsal náš bývalý kolega doktor Josef Nahodil. Výborná je i diplomová práce Jiřího Tesaře, který ukazuje právě na to, jak reálná data zakomponovat do příkladů. Úlohy tohoto typu má na svých stránkách například také učitel Martin Krynický.

 

Takových sbírek je ale podle učitelů pořád málo, máte nějaký další tip, kde čerpat?

Jsem vděčný i Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, kde zhruba jednou měsíčně dělá popularizační přednášky docent Zdeněk Bochníček. A musím říct, že kdo ze studentů tam jednou byl, snaží se jít znova. Přednášky jsou výborné, a kdyby jich bylo víc, vůbec by to nevadilo. Slyšet přednášky jako „Lidské tělo ve vesmíru“ nebo si poslechnout zajímavosti o elektromobilech jsou tak fantastické věci, že jestli studenty něco přitáhne, pak jsou to právě takovéto zajímavosti.

 

Když zavzpomínáte na své první hodiny, co se vám vybaví?

Začínal jsem na vojenské střední škole, dojížděl jsem do Vyškova a ve třídách bylo velmi málo studentů, což bylo příjemné. Tankistů bylo dvanáct, dělostřelci čtyři, takže šlo o hodně individuální přístup. Tehdy se mi ale jako nezkušenému učiteli stalo to, že se mi třída takzvaně rozjela. Ztratil jsem autoritu a kázeň studentů byla ta tam.

To muselo být pro začínajícího učitele hodně těžké.

Považuju to dodneška za nesmírně důležitou zkušenost. Ze školy jsem nakonec odešel, ale odnesl jsem si z toho, že je potřeba udržet ve třídě kázeň. Neznamená to samozřejmě, že nemůže být legrace a že se spolu studenti nemůžou bavit, třeba když počítají příklad – musí být ale cítit, že ve třídě existují určité hranice. Pak můžete dětem takzvaně prodat všecko.

Tomáš Káňa

Od té doby uplynulo dvanáct let. Máte nějaké triky, jak si udržet autoritu a co dělat, aby ji začínající učitel neztratil?

Na to asi neexistuje univerzální rada. Musím říct, že respekt si nějak záměrně nebuduju. Hlavní je v dětech vzbudit zájem. Pokud studenti neví, proč ve škole jsou, pak se můžete rozkrájet a máte smůlu, nedosáhnete ničeho. Pořád ale platí to, co nám říkali na fakultě: Padesát procent je na učiteli a padesát na žácích.

 

To zbývá docela vysoké procento, které učitel nemůže vůbec ovlivnit...

Vezměte to z druhé strany. Kdyby bylo sto procent na učiteli, tak chudáci děti. (směje se) Když se něco nepovede, je tu padesátiprocentní šance, že to děti spraví.

 

Kde vidíte výhody učitelského povolání a kde naopak podle vás leží nevýhody?

Mě učení prostě baví. Nemůžu odpovědět jinak. Jestli jsou nějaké výhody a nevýhody, takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Zaplaťpánbůh ještě mně za to stát zaplatí a uživím se. Že bych si ale řekl, budu učitelem, protože mi dobře platí, pro tohle se učitelské povolání opravdu dělat nedá.

 

Přesto, našel byste něco, co byste změnil, aby se vám líp učilo – větší časovou dotaci, méně studentů..?

Určitě by se mi líbilo mít větší časovou dotaci. Ale kdybyste navštívila kabinet společenských věd, možná byste slyšela to stejné. A v kabinetu jazyků by vám nejspíš řekli, že by bylo skvělé mít třeba ještě další dvě hodiny navíc. Těžko bych však hledal předmět, o kterém bych mohl s čistým svědomím prohlásit, že není potřeba a je místo něj lepší učit se fyziku.

 

Vypadá to, že si na učitelské povolání nepostěžujete...

Nesnáz je, když máte učit předmět, který nikoho nebaví, to je jako učit mrtvé moře. Kdo tohle má na talíři dnes a denně, tak se mu může stát, že jednou vyhoří a řekne si: „Tohle vážně nemá cenu.“ Já ale musím říct, že jsem ohromně spokojený. Tady učím mladé lidi, které fyzika a matematika jakžtakž zajímá, a tak mám pořád dojem, že moje práce má smysl. Navíc když se vám podaří vidět ze svých žáků někoho, kdo vystuduje vysokou školu a pak najde práci, která ho baví, zajímá a je prospěšný, to je moc prima.

 

Mgr. Petra Polčáková

O autorovi

Autorka je vedoucí redaktorkou muni.cz. Pro Přírodovědeckou fakultu pracovala také na sborníku Rozhovory s mladými vědci.

 
Komentáře (2)
.
2Pondělí, 16 Leden 2012 22:47
student
Děti jsou jako olivy...
P. prof. Kaňa
1Pondělí, 16 Leden 2012 21:53
Absolvent gymnázia Křenová
Pan profesor tady v rozhovoru vypadá jako "milý a nenáročný učitel", v praxi ho už ale nechci nikdy potkat a jsem rád, že mám Křenovou za sebou. (třídní, M, F)

Přidejte svůj komentář

Vaše jméno:
Titulek:
 
BBCODES_BOLDBBCODES_ITALICBBCODES_UNDERLINEBBCODES_STRIKETHROUGHBBCODES_SUBSCRIPTBBCODES_SUPERSCRIPTBBCODES_EMAILBBCODES_IMAGEBBCODES_URLBBCODES_LISTBBCODES_ULISTBBCODES_QUOTEBBCODES_CODEBBCODES_CONTENTID
Komentář:

Prosím poskládejte obrázek - ochrana proti spamu