Žahavé a žláznaté trichomy ve službách rostlin

V roce 2024 obhájila Leona Zuzáková na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity svoji diplomovou práci Fotografická galerie vybraných povrchových struktur rostlin. Jedním z témat, kterým se autorka v této práci věnovala, byly trichomy.

Pokud jste někdy promnuli v prstech lístek čerstvě utrženého koření, určitě si vybavíte příjemnou vůni, kterou jste na prstech cítili ještě dlouho. Proč tomu tak je? Třením lístku v rukou jste porušili desítky, ne-li stovky malinkatých žláznatých trichomů, které obsahují silice a éterické oleje. Tyto látky jsou produkovány sekrečními buňkami a následně vylučovány pod kutikulu trichomu. V případě porušení kutikuly se látky rychle uvolní. Ačkoliv mnoho rostlin díky obsahu těchto látek využíváme často v kuchyni nebo v kosmetice, původní smysl jejich ukládání v trichomech je zcela odlišný. Rostlinám slouží především jako ochrana před býložravci. Těm možná v menší míře některé látky v žláznatých trichomech chutnat mohou, avšak spást například celý keřík rozmarýnu není zrovna nejlákavější volba. Ve velkém množství jsou pro ně tyto látky nechutné a o to přesně rostlinám s obsahem silic a éterických olejů jde.

V praktických cvičeních na středních školách se obvykle pozorují žláznaté trichomy se stopkou, na jejímž vrcholu je hlavička se sekretem. Výborným materiálem pro pozorování stopkatých žláznatých trichomů jsou listy muškátu nebo rajčete. Detailní pohled na jejich povrch umožňuje elektronový mikroskop (obr. 1 a 2).

Méně často jsou na středních školách pozorovány žláznaté trichomy přisedlé, které lze najít například na povrchu prýtu levandule, rozmarýnu nebo konopí (obr. 3–5).

Kromě žláznatých trichomů existuje další spolehlivá ochrana před býložravci, která je žákům pravděpodobně bližší a snad každý si ji někdy vyzkoušel doslova na vlastní kůži. Tušíte správně, jde o kopřivu, která je pokrytá stovkami žahavých trichomů.

Žahavé trichomy kopřivy jsou jednobuněčné, přesto jsou viditelné pouhým okem a výborně se pozorují optickým mikroskopem. Buněčná stěna báze trichomu, obklopená bazálními buňkami, je tenká a pružná. Báze vybíhá v úzkou dlouhou obnaženou část s pevnou, mineralizovanou buněčnou stěnou (obr. 6). Mineralizace buněčné stěny kopřivy je způsobena uhličitanem vápenatým a oxidem křemičitým. Žahavý trichom je zakončen kulovitou špičkou, která se při doteku snadno odlomí. Ostrý okraj odlomené stěny může následně způsobit mikroskopické poranění. Tlakem na trichom dochází ke stlačení pružné báze trichomu, čímž se zmenší vnitřní objem trichomu a z otevřené špičky se vytlačí tekutina. Zjednodušeně lze tedy říci, že na trichom musíme zatlačit, aby došlo k podráždění. Pokud však budeme po listech kopřivy přejíždět prsty velmi jemně, k podrážděním nedojde.

Připravit hezký preparát žahavých trichomů pro pozorování pod optickým mikroskopem může být pro žáky nelehký úkol, při preparaci je totiž třeba postupovat opatrně, aby nedošlo k odlomení kulovité špičky. Obdobně náročné je zhotovení vzorku pro pozorování žahavých trichomů pod elektronovým mikroskopem, u většiny žahavých trichomů nezůstane zachována kulovitá špička (obr. 7).