Mechárium ve výuce

V rámci výuky biologie se nelze vyhnout mechorostům. Není k tomu žádný důvod. Jsou to opravdu zajímavé organismy. Co to ale zkusit trochu jinak? Proč by si je žáci nemohli sami vypěstovat, pozorovat, a nakonec s nimi vyzkoušet spoustu pokusů?

Mechárium, jak název napovídá, je zařízení, které slouží k pěstování mechorostů, případně ale i kapradin nebo lišejníků.

Pomůcky

K založení mechária stačí 30 až 50 litrové akvárium, což není nic velkého, teoreticky se vleze i do běžné třídy nebo učebny biologie. Dále je potřeba říční štěrk, kameny, hrabanku (zahradnická zemina) nějaké štítky na popisky, sklo, které se použije jako víko a podložky z korku, které budou sloužit jako podklad pod víko. A samozřejmě to nejdůležitější – polštáře mechorostů.

Sestavení

Jak mechárium sestavit? Začneme výstelkou akvária. Na dno rovnoměrně rozložíme říční štěrk. Bude sloužit jako spodní (drenážní) vrstva. Na štěrk naskládáme kameny, nasypeme hrabanku (nebo například substrát pro pokojové rostliny) a do ní nasázíme polštáře mechorostů. Mezi stěny akvária a víko vložíme korkové podložky. Hotové mechárium umístíme na místo s dostatečným slunečním svitem, ale stále mimo přímé světlo. Následně stačí mechárium několikrát týdně rosit. Ideální je použít rozprašovač. Důležité je, aby půda byla stále rovnoměrně vlhká. Mechárium ponecháme pár týdnů v klidu.

Když je mechárium sestavené a organismům uvnitř se daří, můžeme jej začít využívat k různým experimentům. Nabízí se řada různých experimentů, které je možné vyzkoušet. Samotné využití jde ruku v ruce s tím, jaké mechorosty vlastně máme k dispozici.

Varianta č. 1: Stavba rašeliníku

Rašeliníky jsou mezi mechorosty poměrně specifickou skupinou. Jejich stavba je uzpůsobena životu ve stojatých vodách. Nemají proto rhizoidy a mají kauloid s neukončeným růstem. Lístky rašeliníků pak tvoří buňky dvou typů – chlorocyty a hyalocyty.

Pokud naše mechárium obsahuje rašeliníky, není nic jednoduššího, než kousek rašeliníků odtrhnout. Můžeme pak lupou u plodných jedinců pozorovat například štět s tobolkou, a také pomocí mikroskopu pozorovat zmíněné hyalocyty a chlorocyty.

Varianta č. 2: Buněčná stavba lístku meříku

Kromě rašeliníků je možné pozorovat i měříky. Obecně nejde o nic složitého. Pozorování měřáků je vhodné zejména pro základní školy, protože žáci nemusejí provádět žádné řezy, což je výhodné zejména při práci s nižšími ročníky. Listy měříků totiž tvoří pouze jedna vrstva buněk.

S pomocí mikroskopu lze velmi dobře pozorovat tvar buněk, jejich diferenciaci na okrajové buňky, respektive buňky středního žebra, nebo samotné chloroplasty. Chloroplasty obvykle zcela vyplňují prostor buňky. Buňky bez obsahu jsou odumřelé.

Představené experimenty byly jen zlomkem z mnoha možných variant, jak mecháriem oživit výuku. Co si budeme povídat, mechorosty mezi žáky asi nepatří mezi nejoblíbenější skupiny organismů. Možná je ale načase to zkusit změnit se založením mechária.

KALOVÁ, Anna, 2015: STUDIJNÍ MATERIÁLY PRO
BADATELSKY ORIENTOVANÉ
VYUČOVÁNÍ VYBRANÝCH
TÉMAT Z BOTANIKY NA
STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH [online]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta.​

Pro laboratorní práci s mikroskopy je možné využít i těchto připravených pracovních listů ve dvou podobách. Pracovní list pro učitele s fotografiemi a závěrem pozorování. A pracovní list pro žáky.

ROTREKLOVÁ, Olga: Pozorování mechorostů [online]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta.​