Martin Krynický – realisticky.cz

Martin Krynický je středoškolský učitel matematiky a fyziky, který v současné době působí na gymnáziu v Třeboni, a je také autorem internetových stránek realisticky.cz. Právě tento web často využívají začínající učitelé při přípravě na vlastní výuku. Zeptali jsme se proto autora na jeho motivaci k založení webu a na jeho tipy z pedagogické praxe.

Co byste doporučil začínajícímu učiteli matematiky/fyziky? Čemu by se měl naopak vyvarovat?

Určitě by si měl uvědomit, že děti musí především něco dělat samy. Učitel je sleduje a podle toho pozná, co se ve třídě děje. Za mých studií buď počítal na tabuli učitel, nebo vyvolal jednoho žáka, který měl příklad vyřešit, a všichni ostatní jen opisovali. Tak by to jistě být nemělo. Pokud děti pracují samostatně, tak my, jako učitelé, můžeme vidět, co vlastně pochopily.

Další věc je si pořád uvědomovat, že důležitější než to, co člověk říká, je to, co si z toho ty děti vezmou, což může být v některých případech dost daleko od sebe.

Na jaké překážky při výuce matematiky často narážíte a jak se s nimi vypořádáváte?

Často narážím na to, že se děti nesnaží látku pochopit. Spousta z nich chápe matematiku tak, že si budou pamatovat nějaká pravidla a vlastně neví, co ta pravidla znamenají. Nevytvářejí si v hlavě žádný matematický model toho, jak věci fungují. Myslím si, že bez toho se ale matematika učit nedá. Dokud je nepřesvědčím, že nestačí zopakovat nějakou větu, nebo aplikovat nějaké pravidlo, ale měli by vědět, proč to dělají a co to vlastně znamená, nejsem si jistý, že má výuka velký přínos.

V praxi to potom vypadá tak, že mají naučné nějaké příklady a do písemek by chtěli jen to, co mají v sešitě, maximálně s jinými čísly, protože jiné vyřešit nedokážou. Je těžké je přesvědčit, že o tom matematika není. Já to obvykle řeším tak, že se s nimi scházím třeba před vyučováním a společně nad tím přemýšlíme.

Další problém je, jak málo si toho žáci pamatují. To je věc, která v Realisticky není nijak podchycená. Mám sice nějaké nápady, co by se s tím dalo dělat, ale je to pořád nevyřešený problém. Když jsem chodil na univerzitu, tak se říkalo, že když si děti na něco přijdou samy, tak si to pak už budou pamatovat. Dnes vím, že to není pravda – je potřeba neustálé opakování. Objevování je sice dobrý způsob, jak si ověřit, že si žáci skutečně vytvářejí nějaký model dané situace a že tomu opravdu rozumí. Jenže to neznamená, že si to budou pamatovat trvale.

Co Vás inspirovalo k napsání Realisticky?

Vytvářel jsem náplň do svých hodin. Ale nebyla tam ambice psát internetové učebnice pro cizí lidi. To, že se jiní učitelé inspirují, mi nevadí. Ale rozhodně se nesnažím to nějak propagovat.

Často, než abych psal něco ve škole na tabuli, tak to žákům jen promítnu z Realisticky, abychom ušetřili čas s opisováním. Na internetu se to ocitlo vlastně jen proto, že se zjistilo, že ne všechny děti stihnou vše vyřešit v hodině, takže se na to takhle mohou podívat i zpětně. Pak se ještě ukázalo, že je to i dobré pro rodiče těch žáků, aby se mohli podívat, co se vlastně v té škole děje.

Pracoval na tom s Vámi ještě někdo další?

Je tam zakomponované všechno, co jsem někde potkal a líbilo se mi to, ale na Realisticky jsem pracoval jen já sám, dokonce jsem si i obrázky kreslil sám.

Učíte dnes podle Realisticky? Doporučit byste ho i ostatním učitelům?

Ano. Pro mě je to určitě nejlepší materiál, protože jsem si ho dělal sám. Promítl jsem do toho své zkušenosti, co jsem za ta léta nasbíral. Když si člověk uvědomí, jaká to má omezení, tak si myslím, že se podle toho dá dobře učit. Dokonce jsem slyšel, že spousta lidí Realisticky také používá. Ale nechci říct, že by měli všichni učit podle Realisticky, přece jen každému vyhovuje něco jiného.

Jak byste Realisticky napsal dnes?

Největší chyba je, že Realisticky neobsahuje opakování, což by velmi napomohlo tomu, aby si děti pamatovaly látku dlouhodobě. To by tam být určitě mělo, protože, jak jsem za ta léta zjistil, sami si nic neopakují. Dále tam není žádné prokládání látky něčím jiným. Kdybych to dělal znovu, tak by kapitoly nebyly úplně monotematické. V Realisticky odpovídají lekce jednotlivým hodinám. Takže kdyby se tam mělo přidat 10-15 minut opakování, muselo by se to celé úplně rozbořit.

Kolik let praxe v oboru jste měl za sebou, když jste začal psát Realisticky?

Když jsem začal psát Realisticky, měl jsem 7 let praxe matematiky a fyziky na gymnáziu a předtím ještě 4 roky samotné fyziky.

Kolik času Vám zabralo učebnice napsat?

Každá lekce zabrala tak 5 až 10 hodin práce. Měl jsem nějaké poznámky, které jsem dělal už od roku 2005. V roce 2007 jsem na Realisticky začal pracovat a z toho jsem vycházel. První verze té středoškolské části jsem napsal za dva roky. Byla tam spousta různých mezer, které se pak ještě dodělávaly. Tu část pro základní školu jsem pak dokončil za 4 roky, než moje tehdejší třída prošla z primy do kvarty. Zase tam tedy zůstaly díry, možná tam dokonce ještě nějaké jsou.

Dostáváte někdy nějaké reakce od ostatních učitelů? (poděkování, upozornění na chybu apod.)

Teď už toho nechodí tolik. Občas se ozve i nějaký učitel, že se mu tam něco nelíbí, ale je toho málo. A poděkování taky přijde několik do roka.

Mám ve škole takové pravidlo, že kdo najde na Realisticky chybu, tak dostane plus, takže děti usilovně hledají. Ale mají to čím dál tím těžší, protože to samé dělaly i generace dětí před nimi.

Děkujeme panu Krynickému za rozhovor a rady začínajícím učitelům. Doufáme, že vás článek inspiroval k podrobnějšímu prozkoumání realisticky.cz a pokud byl pro vás tento web novinkou, můžete jej navštívit.