Projekt Škola v muzeu
Projekt Moravského zemského muzea jako plnění předmětu Pedagogická praxe 2
Rozhovory s absolventy – Anna Veselá
Ačkoliv je Mgr. Anna Veselá absolventkou oboru Učitelství biologie pro střední školy na Přírodovědecké fakultě, k učení ve škole se vlastně nikdy nedostala. Už při vysokoškolském studiu jí totiž učarovala práce v neformální sféře vzdělávání, konkrétně ve středisku environmentálního vzdělávání Lipka, kam také po dokončení studia nastoupila. Časem pak Anna působila i v centru ekologické výchovy Kaprálův mlýn, nebo v zahraničí jako dobrovolník v jednom z holandských ekocenter. O své bohaté zkušenosti s mimoškolním vzděláváním se s námi podělila v následujícím rozhovoru.
V rámci své profese se věnujete environmentálnímu vzdělávání. Co pro Vás environmentální vzdělávání znamená a proč je důležité se mu v dnešní době věnovat? Jakou úlohu v rámci něj zaujímají environmentální střediska?
Pro mě environmentální vzdělávání znamená to, že ukazuji žákům, že jsou nedílnou součástí přírody, a že jejich rozhodnutí mají dopad nejen na jejich život, ale také na svět kolem nich. A taky si myslím, že v dnešní době, kdy čelíme změnám spojeným s klimatickou změnou, ztrátou biodiverzity, je ten význam nezpochybnitelný. Co se týká role středisek, tak děti dneska častokrát přírodu vnímají jako kulisu, že to je kolem nich, ale nevěnují tomu hlubší pozornost. A právě na střediscích se jim pomocí učení venku, bádání, her, zážitků a poznávání přírody všemi smysly snažíme otevřít oči a ukázat jim, že je příroda fascinující a hodna naší ochrany. Takže naším cílem je ukázat dětem cestu, díky které si vytvoří vztah k přírodě. Protože když si k něčemu vytvoříme vztah, tak o to chceme přirozeně pečovat a vážíme si toho více. A o to nám v ekocentrech jde.
Vystudovala jste učitelství biologie pro střední školy na Přírodovědecké fakultě, v rámci kterého jsme připravovaní na profesi učitele na střední škole. Jak jste se tedy Vy dostala k práci v neformálním vzdělávání v rámci environmentálních středisek, jako je Kaprálův mlýn či Lipka?
Já jsem se tam dostala během studia na vysoké. V průběhu bakalářského studia se ke mně dostala nabídka brigády na Lipce. Na pracovišti Rychta v Krásensku zrovna hledali externího učitele a mě zaujalo, že se zaměřují na středoškoláky, což mě vždycky lákalo víc než malé děti. Navíc jsem ten typ člověka, co raději tráví čas venku než uvnitř a viděla jsem skvělou příležitost k získání praxe, a zároveň dobrý přivýdělek ke studiu. To jsem ale nečekala, že se do té práce úplně zamiluju, takže po několika letech studia, kdy jsem při studiu brigádničila, tak mi na Lipce nabídli plný úvazek a ten jsem s radostí přijala. No a potom už se mi nechtělo zkoušet nic jiného a zůstala jsem v neformálním vzdělávání, protože jsem našla práci snů. Ale vždycky jsem chtěla vycestovat, takže jsem po roce a půl odjela s manželem pracovat do Holandska, kde jsem dobrovolničila v místním ekocentru. Po návratu domů už bohužel na Lipce nebylo místo, což mě hrozně mrzelo, ale našla jsem nabídku práce na Kaprálově mlýně. Tam jsem mimo jiné dělala také koordinátorku mezinárodním dobrovolníkům.
Jaký byl Váš první dojem, když jste vyměnila klasický styl vzdělávání za ten na Lipce? Přeci jen při našem studiu na tento typ vzdělávání nejsme úplně připravovaní, je něco, co Vás překvapilo, nebo na co jste se ze studia na VŠ necítila připravená?
Prvním dojmem pro mě byla asi svoboda a množství zážitků, které neformální vzdělávání nabízí – od práce venku až po nějaké kreativní a praktické aktivity, které přináší úplně jiný rozměr výuky. Co se týká připravenosti ze strany studia na VŠ, tak jsem se musela naučit vést ty aktivity v terénu, reagovat na nečekané situace a pracovat s rozmanitými skupinami, protože pokaždé přijel někdo jiný. Třeba na jaře jezdí hodně středoškoláci a v zimě zase úplní „maloši“. Ale právě ta rozmanitost mi na tom přišla strašně super, protože rozmanitost mám ráda. Zatímco ve škole potkáváte stejnou třídu, a i ty dny jsou takové stejné, tak tady je opravdu každý den, každý týden i každý měsíc úplně jiný.
Je naopak nějaký aspekt ve Vaší profesi, na který Vás studium na VŠ připravilo dobře? Něco, co Vám VŠ dala a v praxi to přišlo vhod?
Měla jsem z vysoké školy docela pevný základ v teorii, takže především oceňuju ty odborné znalosti, protože ještě mockrát jsem se vracela k nějakým skriptům a osvěžovala si paměť. Asi nejvíce mám osahané stránky týkající se hmyzu, zejména z dob, kdy jsem na Lipce začínala s odlovy suchozemských a vodních bezobratlých, tak jsem se k tomu hodně vracela. Zpětně nejvíc oceňuju terénní cvičení v Bransouzích a Cikháji, kde to byla hodně „nalejvárna“ - hodně stresu, málo spánku :), ale také spousta informací, které se mi celkem uchovaly a je to přesně to, co při té výuce teď použiji.
Když mluvíte o zužitkování znalostí zejména z terénních cvičení, tak jak vypadal takový Váš běžný den na Lipce, či v Kaprálově mlýně? Jak se třeba liší od běžného dne učitele na střední škole?
Každý den byl jiný, což je na té práci skvělé. Někdy jsem vedla venkovní programy pro žáky, jindy jsem připravovala vzdělávací aktivity nebo spolupracovala s kolegy na nějakých projektech, takže to se prostě lišilo a nedá se úplně říct, jak vypadal běžný den. Každopádně od běžného dne učitele se den v centru liší asi hodně. Představuju si, že učitel ve škole většinou pochoduje před katedrou a přednáší učivo, zatímco já se plazím s dětmi v jeskyni, hledám metu temnostní, nebo běhám po louce a trhám jedlý plevel na pomazánku, takže asi tak no :).
„Naším cílem je ukázat dětem cestu, díky které si vytvoří vztah k přírodě. Protože když si k něčemu vytvoříme vztah, tak o to chceme přirozeně pečovat a vážíme si toho více. A o to nám v ekocentrech jde.“
Mgr. Anna Veselá
Podle Vaší odpovědi je práce v ekocentru opravdu velmi odlišná od klasického učitelství, kde si možná dovedeme lépe představit nějaké výhody, či nevýhody. Co tedy považujete za největší výhodu vzdělávání v rámci environmentálních středisek? Jak pro Vás, jakožto pedagoga, tak i pro žáky, kteří tam nějaký program absolvují.
Největší výhodou je asi učit prakticky a přímo v přírodě. Když mají žáci přímou zkušenost, tak se jim pak ty informace snadněji uloží a častokrát ani nepoznají, že se učí, myslí si, že si hrají a ten proces učení je takový nenásilný. No a pro mě jako pro pedagoga je zase přínosné, že vidím, že jsou děti nadšené a motivované, když jim nabídneme možnost objevovat svět vlastníma rukama.
Napadají Vás naopak nějaké výzvy, kterým, na rozdíl od klasického učitele, musíte čelit?
Jednou z největších výzev je podle mě práce s neznámými skupinami, kde musím rychle odhadnout dynamiku a přizpůsobit aktivity. A také je celkem náročné neustále inovovat a vytvářet programy tak, aby odpovídaly aktuálním tématům. Třeba teď se na ekocentrech hodně vytváří programy na klimatickou změnu, což je dobře, protože není možné se zaseknout na programech o třídění odpadu, nebo pečení chleba.
Je něco, co vám u mimoškolního vzdělávání (v porovnání s tím klasickým formálním) z pohledu pedagoga chybí?
Asi hlubší a dlouhodobější kontakt se žáky. Ve školním prostředí mají učitelé vlastně možnost sledovat u těch žáků pokrok a rozvoj po delší dobu, což v neformálním vzdělávání chybí. My nevíme, jak se ti žáci vyvíjí, my vidíme jen takový malinký kousek.
S odlišným způsobem výuky souvisí také odlišné metody předávání znalostí o životním prostředí. Osvědčily se Vám v průběhu Vašeho působení některé metody, jak studentům přibližovat environmentální témata?
Nejlépe fungovaly metody založené na zážitku, ať už šlo o simulace, badatelské aktivity, nebo zapojení žáků do péče o přírodu (ala vykopeme spolu tůňku :)). Při bádání je dobré to, že si děti samy stanovují hypotézu a pak ji následně ověřují, což je většinou fakt baví, protože si to vymyslí sami a nikdo jim to neservíruje. Tam pak bývá ta vnitřní motivace, což je o dost lepší, než když je do něčeho tlačíme.
Věřím, že mnoho čtenářů z řad studentů po přečtení tohoto článku napadne otázka, jestli je možné nakouknout pod pokličku vzdělávání ve střediscích jako je Lipka či Kaprálův mlýn. Jste v takovém případě otevření náslechům či nějaké formě spolupráce se studenty?
Řekla bych rozhodně ano, za obě ekocentra. Naopak věřím, že jsou úplně lační po studentech. V sezóně mají většinou práce nad hlavu a hledají externisty nebo nějakou výpomoc. A jako první sáhnou právě po studentech vysoké školy s nabídkou náslechů či praxe. Při náslechu se jdete na program podívat z povzdálí, zatím co učitelé z ekocentra ten program vedou. A až naberete sebevědomí a důvěru, tak ty programy můžete vést taky. Za mě je to výborný způsob, jak získat zkušenosti a inspiraci pro vlastní výuku a všem to doporučuji!
Máte na závěr nějakou radu či doporučení, co byste vzkázala novým nastupujícím studentům učitelství biologie?
Vzkázala bych jim: buďte zvědaví, buďte otevření novým možnostem a nezapomeňte, že vaše práce má velký smysl. Neustále se vzdělávejte, nebojte se zkoušet nové přístupy a hledat cesty, jak zaujmout žáky. A hlavně, věřte si!
Závěrem už zbývá jen popřát mnoho sil, elánu a nadšení do Vaší další práce. Děkuji za rozhovor.
