Rozhovory s absolventy – Diana Taschová

Na které škole nyní pracuješ? Jak dlouho?

Pracuji na ZŠ Filipka v Brně v Židenicích, kde budu začínat svůj druhý rok. To stejné vedení, které má Filipku, teď navíc bude otevírat nové Evangelické gymnázium, kde také budu mít 3 hodiny matematiky.

Pokud vím, Filipka není běžná základní škola, ale je v něčem speciální. V čem? Je například nějak zaměřená?

Filipka je vedená jako církevní základní škola a specifik je poměrně mnoho. Málo dětí ve třídách (12-17), hodnotíme formativně, takže nemáme známky, ale písemné hodnocení, a to včetně vysvědčení. Také je škola hodně proinkluzivní a já na ní působím i jako speciální pedagog, takže to tak nějak pokrývá přesně to, co jsem hledala, a to jsem ani nevěděla, že jsem právě toto hledala. Ale jinak profilově zaměřená není.

Ty jsi však vystudovala učitelství pro střední školy, kde nás na práci s mladšími dětmi nijak nepřipravují. Výuka dětí na ZŠ určitě vyžaduje více aktivit a metod než na SŠ. Jaké bylo vpadnout do takové výuky, na kterou Tě nikdo nepřipravil?
Musím se mnoho věcí postupně doučit sama. Odborná stránka není problém, ale o to více času musím věnovat té didaktické a metodické stránce. Moje přípravy jsou o tom hledat, jak se něco učí a jakým způsobem to přizpůsobit těm dětem, protože rozdíl mezi nimi je mnohdy velký. Hodně se před hodinou zaměřuji na to ujasnit si, co je chci naučit a jak je to chci naučit. A navíc tím, že jsou to menší děti, tak tam ani nejde přijít s tím, že teď budeme celou hodinu pouze počítat, ale člověk o mnoho víc musí pracovat s nimi samotnými a reagovat na to, jaká je tam zrovna atmosféra. Často se nedá hrát pouze na výkon, a o tom je vlastně celá Filipka, že výkon není hlavním cílem. Nicméně musím se to všechno učit sama, přístup k těm dětem, metody, protože jsem nic takového nezažila ani jako student, ani jako žák ještě na gymnáziu.

Říkala jsi, že na škole před tebou nebyl a stále není žádný jiný matikář. Co se stane, když se člověk jako nováček stane jediným členem předmětové komise?
Je to skvělé, protože ve všem se sebou souhlasím! Na Filipce totiž nikdy nebyl matikář, já jsem první a přede mnou tam matematiku učila vystudovaná biologářka-zeměpisářka. Běžný provoz je v pohodě, ale je to náročné v organizování různých exkurzí a soutěží, protože toho o nich sama moc nevím a musím si o nich všechno zjišťovat sama. A také nebylo snadné, když jsem dostala rozpočet na pomůcky do výuky a měla jsem je sama vybrat a objednat. To byl přesně ten moment, kdy by mi pomohlo poradit se s jiným matikářem.

Na začátku ses zmínila, že hodnotíte formativně. Vztahuje se to i na průběžné hodnocení, nebo je formativní jen vysvědčení a z písemek dáváte známky?

Z písemek mají žáci body. Funguje to tak, že si na začátku každé kapitoly stanovíme cíle, např. v kapitole zlomky jsou cíle porovnávat zlomky, sčítat je, násobit a dělit, tyto cíle mají žáci sepsané v tabulce. Moje snaha je se k cílům vracet a upozorňovat na ně, což se mi ne vždy daří, ale směřuji k tomu, to je zase můj cíl Fajn na tom je, že děti ví, kam míříme, co nás ještě čeká, že jsme například někde uprostřed a zbývá to a to… což myslím, že je celkem motivuje. Z písemky na konci kapitoly nemají známku, ale body, a na základě té písemky já vyplním tabulku, jaký cíl do jaké míry zvládli. Je tam čtyřbodová škála, tedy „zvládl úplně, skoro úplně, částečně s pomocí a zatím nezvládl“. A tyto tabulky si odnášejí, je to i pro rodiče a slouží to jako taková žákovská knížka. A tabulky si tedy vyplňují i sami žáci, takže sami nějak reflektují, do jaké míry cíle splňují.

A co máte za učebnice? Nebo je tato tabulka s cíli nějaká školní záležitost?

Učebnice nemáme. A ty tabulky si vytvářím sama. Ale pomáhá mi pracovní sešit od Frause, kde cíle jsou, takže je buď vezmu od tam, nebo trochu upravím po svém. Je to tedy tak, že napíšeme písemku, rozdám tabulku, oni si ji vyplní, vyberu písemku, opravím a tabulky vyplním i já. Často se ohodnotí celkem dobře a já jim říkám, že jsem to ani nemusela opravovat, protože se ohodnotili sami. Většinou se tedy hodnotí hůř, než jaký je pak výsledek, protože si moc nevěří. Tak myslím, že i v tom je to fajn, že zjistí, že na tom vůbec nejsou až tak zle.

Když se ještě vrátíme ke studiu, co Ti osobně nejvíce přineslo studium matematiky na naší fakultě?

Osobně? Přítele Ale jinak bych vypíchla schopnost si i trochu věřit a taky schopnost nějakého sebezapření, z toho mám ten titul snad i víc než z matematiky a zeměpisu Prostě zatnout zuby a něco dobojovat až do konce.

A co se časové stránky týče, je to se všemi přípravami náročnější teď, když přímo učíš, nebo bylo časově náročnější studium učitelství?

Asi je to lepší teď. Necítím ten neustálý stres, co musím ještě udělat, co musím do kdy odevzdat, čemu všemu ještě nerozumím a už bych měla. V tom učitelství je to pak takové, jaké si to člověk nastaví, a volnost je poměrně velká. Jasně že jsem do toho šla s tím, že každá hodina musí být dokonalá, teď už jsem si zadala, že jedna hodina týdně má být dokonalá, ale ani to někdy není. Věnuji tomu dost pozornosti, ale když zjistím, že něco prostě nestíhám, že už jsem v práci o 6 hodin déle, než jsem chtěla, tak to zabalím a ta vyučovací hodina prostě nějak vyjde.

Šla jsem do toho s tím, že to je těžké, věnuju tomu milion času, ale potom člověk zjistí, že tomu, že některé přípravě věnoval takové množství času, pak stejně není úměrné nadšení žáků. A potom jsem pochopila, že kolikrát obyčejná hodina, na kterou se chystám 20 minut, dopadne o hodně lépe, než nějaká propracovaná, na kterou jsem si přečetla pomalu celou metodickou knížku a stejně to dopadlo naprd.

Podařilo se Ti během studia učitelství vůbec vyrazit do zahraničí, např. na Erasmus?

To se mi nepodařilo. Jediné zahraničí bylo Slovensko, kam jsem jezdila za rodinou. Z našeho ročníku nevycestoval nikdo. Z části mě to někde vzadu mrzí, ale vím, že by to znamenalo o další semestr nebo rok studium prodlužovat a to mi za to nestálo. Ono je to se všemi prerekvizitami a předměty, které na sebe navazují nebo probíhají jednou za dva roky, tak komplikované, že se mi vůbec nechtělo toto všechno absolvovat.

Abychom to u studia uzavřely, měla bys nějaké rady pro současné studenty učitelství matematiky, jako třeba na co se zaměřit, až se bude blížit konec jejich studia a před tím, než nastoupí do práce?

Asi bych řekla, ať se nenechají odradit. Chápu, že sil je ke konci méně a méně, někteří spolužáci to postupně vzdávají, ale řekla bych, ať prostě vydrží.