Fotografický Atlas rostlin 1

Podpořte dokončení a vydání atlasu v probíhající crowdfoundingové kampani na platformě Donio (do 26. července 2023):

Kdo přišel s nápadem vytvořit kompletní Fotografický Atlas rostlin České republiky? Jak to celé vzniklo?

DH: Nápad vytvořit knižní atlas jsem měla už před více než deseti lety v průběhu doktorského studia. Tehdy jsem se dívala na různé zahraniční atlasy, abych se inspirovala. Nejvíce se mi líbila švýcarská Flora Helvetica, které jsem se chtěla přiblížit. V tvorbě atlasu mne podpořil i můj vedoucí, prof. Milan Chytrý, který navrhl, že by atlas mohl obsahovat hlavně fotografie. Bylo nám totiž jasné, že vytvořit knihu s podrobnými texty by bylo extrémně náročné. Ale vize atlasu, který by obsahoval hlavně fotografie a jen základní informace o rostlinách, nám přišla jako reálná. V té době jsem už totiž intenzivně sbírala a publikovala fotografie na webu Botanická fotogalerie a navíc vznikal web Pladias (o portále Botanická fotogalerie a Pladias se můžete dočíst i na našich stránkách, pozn. redakce), který se dal využít jako spolehlivý zdroj informací o druzích. Čas ale běžel a kvůli jiným pracovním i rodinným povinnostem jsem nápad odložila „do šuplíku“ a jen jsem sbírala fotografie pro web. Po mém návratu z rodičovské dovolené koncem roku 2018 se ale Milanovi Chytrému ozvala Alena Lepší s nápadem vytvořit atlas rostlin české flóry a s dotazem, jestli bychom nechtěli na vzniku knihy spolupracovat. A tak jsme s Alenou spojily síly. Alena byla a dosud je do tvorby knižního atlasu neuvěřitelně zapálená a vyzařuje ze sebe energii, která strhla nejednoho spolupracovníka. Z mého pohledu mi pomohla do projektu vdechnout nový život, protože začala práce na atlase velice intenzivně organizovat, shánět další spolupracovníky i finanční podporu.

AL: Já mám k původu nápadu osudový příběh. Na floristickém kurzu v roce 2006 jsem jako obvykle na exkurzi fotografovala kytku v příkopu. Najednou se nade mnou ozvalo: „Proč to fotíš?“ Já měla bizarní odpověď, že chci udělat fotografický atlas Švédska. „A proč ne rovnou náš? Ten ještě nikdo neudělal.“ Ten, co se mě ptal, byl, aniž jsem tenkrát tušila, můj budoucí manžel. A nápad se mi tak zaryl do mysli, že jsem si řekla, že to uděláme. Začala jsem publikovat články na Botany.cz, přidala jsem se jako fotograf k tvůrcům olomouckého Portálu české flóry, kde jsme mj. vytvořili pexesa „Neznáš?Poznáš!“. Už na nich se mi osvědčila spolupráce s budoucím editorem, Karlem Boublíkem. Poté jsem jim navrhla udělat knihu. Otec portálu, Radim Vašut, říkal, že přesně to má v plánu. V roce 2008 mi ukázal vzorové strany a že budeme dělat knihu. Měl ale spoustu jiné práce, tak se nic nedělo. Já mezitím dokončila v Českých Budějovicích doktorát, porodila dvě děti a tím mě dočasně myšlenky na botaniku zcela opustily. Když byly druhému dva roky, sešla jsem se po deseti letech, koncem roku 2018, s Radimem v dětském koutku v Olomouci a říkám mu: „Uděláme tu knihu.“ A tentokrát Radim řekl, ať se do toho tedy pustím. Předal mi velení a vybral si, že bude garantovat dřeviny. Začala jsem tím, že jsem se ozvala Milanu Chytrému a díky jeho podpoře jsme dali dohromady dva profesionální botanické portály – olomoucký a brněnský. Oba portály nyní poskytují fotografie do Pladiasu a společně tvoříme knihu. A dál už to znáte od Dany.

Jaká je vaše role v projektu?

DH: Jako správce Botanické fotogalerie poskytuji do atlasu fotografie, které nasbírám během roku. Kromě toho pomáhám připravovat každoročně seznam chybějících druhů nebo určovacích znaků, které je potřeba dofotit. Seznam má pracovní název „chyběnky“. V sezóně sama aktivně podle těchto „chyběnek“ fotím. Dále jsem se ujala tvorby a správy webu Fotoatlas-rostlin.cz. Kontrolovala jsem také vzorové stránky (viz níže) a dělám i další drobné práce, jako jsou např. různé korekce textů nebo propagace.

AL: Koordinuji projekt. Určuji termíny odevzdání dílčích prací a trvám na jejich dodržení. Je to těžké především proto, že to všichni zatím dělají dobrovolně ve volném čase. Ale jsou skvělí, protože nám jde o společnou věc a toho jsou si vědomi. Však do toho všichni šli dobrovolně a za jasných podmínek. Když je urguji, vše nakonec pošlou, jak mají. Říká se ale, že někteří garanti se mě bojí. Když mě potkají na některé botanické akci, tak už z dálky hlásí „já to pošlu“ nebo slibují „dodám Ti fotky ve vysokém rozlišení“. Dále zpracovávám návrhy koláží pro všechny taxony, připravuji „chyběnky“, starám se o náš Facebook, vkládám fotografie do Pladiasu a snažím se stíhat i fotografovat. 

Jak se postupně vyvíjela spolupráce? Co už máte za sebou?

DH: Jak už jsem říkala, s Alenou spolupracuji od začátku roku 2019. Asi v půlce tohoto roku jsme společně s dalšími spolupracovníky začali pracovat na přípravě projektu pro Technologickou Agenturu České republiky (TAČR). Projekt se zaměřoval hlavně na automatické určování rostlin z fotografií pomocí neuronových sítí, které měla zajistit partnerská firma FlowerChecker, a atlas měl být spíše takovým vedlejším produktem. Projekt sice nebyl finančně podpořen, ale jeho příprava nám pomohla si ujasnit postup. Např. jsme v té době sloučili fotografie z Botanické fotogalerie a jiné fotografické databáze, Portálu české flóry, a vytvořili jsme společně s dalšími devíti botaniky (jejich jména najdete na webu Fotoatlasu rostlin, pozn. redakce) první verzi „chyběnek“. Každý rok teď opakujeme tento cyklus – 1) listopad-prosinec: sběr fotografií, 2) leden-únor: příprava „chyběnek“, 3) březen-říjen: fotografování podle „chyběnek“. Alena neváhala a hned na začátku naší spolupráce našla nakladatelství, které je ochotné nám atlas vydat a navíc je napojené na distributory, takže by se atlas mohl prodávat v běžných knihkupectvích. Pan majitel Karmášek byl nápadem také nadšen, takže nám „zapůjčil“ grafičku, která nám pomohla vytvořit vzorové stránky s prvními 104 druhy. Tyto vzorové stránky máme hotové od podzimu 2022 a rovnou jsme je představili na Noci vědců pořádané na Masarykově univerzitě a na konferenci České botanické společnosti v Praze. Tam nám lidé s atlasem „drželi palce“, ale to nám bohužel nestačilo. A tak se Alena letos intenzivně pustila do shánění finanční podpory. Dokonce se vydala i na vysoká místa, jako je např. Ministerstvo životního prostředí (MŽP), kde je projekt také zaujal. Protože jsme ale nějaké peníze potřebovali hned, rozhodla se nejprve zkusit crowdfoundingovu kampaň Donio (pokud chcete, podpořte tento projekt ještě před dočtením článku na tomto odkazu, protože co člověk neudělá hned, to obvykle zapomene, pozn. redakce).

AL: Já bych k té spolupráci asi jen doplnila, že se mi líbí, jak se v týmu postupně vyvinula důležitá role každého spolupracovníka. A to jednoduše. Díky té dobrovolnosti se každý ujal toho, co mu nejvíce jde a vložil do toho tolik času, kolik je ochoten knize věnovat. Rozdělení autorů na editory, garanty a konzultanty vyplynulo praxí. Nikdo si možná nedovede představit, kolik času strávili editoři nad „pouhými“ vzorovými stranami, texty stanov spolku nebo všemi texty pro web a Donio. Garanti jsou ti, kteří si našli chvíli na každoroční třídění svých přidělených fotografií. Velmi významná je ale i odborná konzultace s dalšími specialisty, kteří by třídění časově nezvládli, ale mají věcné poznámky k navrženým kolážím nebo jiným dílčím metodikám. Také fotografové mají různé přístupy a všechny hladiny spolupráce mají pro nás svůj význam. Důležitým kamenem jsou i grafici a technici. Najít třeba botaničku s výtvarným talentem nebo GIS odbornici na zpracování mapek rozšíření bylo v obou případech štěstí ve správný okamžik.

Byla nějaká „hluchá“ období, kdy práce stála a nepokračovala?

DH: Spíš než hluchá místa mi přijde, že nepracujeme stejně aktivně na různých částech projektu. Např. loni hodně času zabrala příprava vzorových stran a letos je to kampaň Donio, kvůli kterým nestíháme např. tvorbu koláží. Také je problém, že finanční podpora projektu je zatím tak malá, že nestačí na úvazky, takže se mu nemůžeme věnovat naplno.

Poslední rok jsou to průměrně dva pracovní dny v týdnu, když se zadaří tak více. V době podávání projektu TAČR jsme na tom pracovali často až do dvou do rána. Doma to byl tenkrát takový masakr, že už to ani moje ani Danina rodina nechce znovu zažít. Jsem ráda, že mě muž drží v mezích, abych to nepřeháněla, zároveň mi svými botanickými znalostmi neskutečně pomáhá. Říkáme tomu, že mu „vysávám mozek“, občas jen tak mezi řečí při večeři nebo ve vlaku, jindy si vysloveně sedneme nad „Atlas“ nebo jedeme společně fotografovat kritické taxony, které umí. Co je potřeba zařídit? Je toho spousta. Kvůli knize jsem si zvedla tarif v mobilu na neomezené volání. Garantům i fotografům během roku telefonuji, jak jsou na tom a kdy co pošlou. Rozdávám i konkrétní mise na vyfotografování nějaké vzácnosti. Spoustu činností jsme zefektivnili až na základě zkušeností. Kromě již zmíněných „chyběnek“ děláme ještě „připomínky“, což je vypsání konkrétních druhů, které je možné v danou dobu fotografovat. Ty pomáhají fotografům se na něco zaměřit. Dana mě naučila různé efektivní finty v počítači (příkazový řádek, plánovač Freedcamp), postupně jsem vychytala tvorbu koláží v Zoneru (zdarma nám poskytují licenci na tvorbu knihy), s grafičkou nakladatelství Karmášek jsme rok ladili metodiku, se kterou nyní budeme sázet části knihy. Také bylo důležité se zorientovat ve fotovybavení. Na to máme v týmu skvělé rádce, tzv. fotokytičkáře. To jsou fotografové, kteří nejsou botanici, ale jako koníček fotografují rostliny. Techniku mají mnohem vychytanější a jsou ochotni pro nás fotit a ještě nám poradit. Ideální kombinace je, když vyrazí botanik s takovým fotografem do terénu. Takhle se povedlo například vyfotografovat většinu kontryhelů. Z časových důvodů obou stran se to ale podaří jen několikrát do roka. Shrnu to tak, že už se mi kamarádi smějí, že ta kniha je moje třetí dítě.

Na tomto místě vám oběma za rozhovor velice děkuji a redakční tým webu ucitseucit.cz přeji nejen, aby se vám cílová částka na Doniu podařila vybrat, ale aby se co nejdříve také knihu podařilo dokončit. Čtenářům doporučuji počkat si ještě na druhou část rozhovoru, která vyjde příští týden.