Projekt Škola v muzeu
Projekt Moravského zemského muzea jako plnění předmětu Pedagogická praxe 2
Přírodní rezervace Kamenný vrch skrývá „chlupatý poklad“, koniklece velkokvěté (Pulsatilla grandis) z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Krátce po příchodu jara se step zaplní fialovými květy konikleců. Jsou pokryty bílými chloupky, což vytváří dojem sametu. Tento „kožíšek“ je údajně chránil v dobách ledových před vlivem nízkých teplot a sněhu. Listy vyrůstají z přízemní růžice a na jeden stonek připadá jediný květ. Všechny druhy tohoto rodu jsou jedovaté – obsahují ranunkulin a dříve byly využívány v lidovém léčitelství. Dorůstají do výšky až 30 cm a v současnosti jsou nejvíce využívány pro okrasné zahradnictví, kde se pěstují jako skalničky.
Zajímavý název rostliny vznikl nejspíš lidovou etymologií ze jména „poniklec“. Staročesky „poniknúti“ znamenalo „skloniti hlavu“, což se velmi dobře hodí k označení rostliny, jejíž květ ohýbá hlavičku k zemi. Jiné vysvětlení je, že koniklecům po odkvetení uschne stvol a na podzim i přízemní lístky, takže úplně zaniknou, staročesky „poniknou“. Proto pokud chcete koniklece pozorovat, je důležité vyrazit na louku včas, nejpozději do konce dubna, jinak už najdete jen odkvetlé a uschlé stonky.
Jedinečnost koniklecové louky na Kamenném vrchu spočívá v množství trsů konikleců. Z celého světa rostou koniklece kromě České republiky ještě v Rakousku, Maďarsku, Německu, na Slovensku a okrajově i v Srbsku. Nikde se však nenachází v takovém počtu na jednom místě. V roce 2021 spočítal populaci konikleců na Kamenném vrchu Lubomír Tichý z Přírodovědecké fakulty MU. S pomocí počítačové analýzy expertně odhadl, že na této brněnské lokalitě kvete neuvěřitelných 63 391 rostlin koniklece velkokvětého.
Ačkoli v porovnání s počtem konikleců v roce 2016 (51 427 jedinců) se jejich populace v této oblasti zvětšují, stále se jedná o ohrožený rostlinný druh České republiky, chráněný zákonem. Trvá i několik let, než vykvetou poprvé a v čase kvetení jsou nejohroženější. I proto se jim na Kamenném vrchu v minulosti tak dobře dařilo. Pastviny, které se zde nacházely, tvořily přirozenou ochranu pro velmi časně kvetoucí koniklece. V době kvetení konikleců totiž stáda ještě nebyla vyháněna, a po odkvetení kopyta koz a ovcí nemohla tyto rostliny ohrozit.
Lokalita je chráněna od roku 1978, nejdříve jako přírodní památka a nyní jako přírodní rezervace. V současnosti o celou oblast pečuje skupina dobrovolníků z ekologického sdružení Rezekvítek a ochranáři. Vyvěšují cedule a dohlížejí na dodržování opatření pro ochranu konikleců, například přísný zákaz vstupu na zapáskovaná území (tj. do porostů konikleců) a zákaz vstupu se psem. Na dodržování pravidel občas dohlíží i městští strážníci, proto si dejte pozor na „koniklecovou policii“ a tzv. fytoselfie s konikleci pořizujte jen z povolené vzdálenosti.
„Takže pokud ještě nemáte v portfoliu žádné ‚fytoselfie‘, neváhejte a přijďte na Kameňák, nějaká ta fotogenická kytka se vždycky najde. Policisty zde můžete zastihnout jak o víkendech, tak ve všední dny.“
Jolana Lipková, odborná asistentka Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty MU