Co pomáhá opylovačům přistávat na květech, aneb úžasný svět papil
Papily na květních obalech jsou mocným pomocníkem opylovačů. Elektronový mikroskop nám představuje papily jinak, než jako jednoduché vychlípeniny pokožky.
Osevní směsi jako potenciální zdroj ohrožených a nepůvodních druhů
Chtěli byste podpořit druhovou rozmanitost a početnost hmyzích opylovačů ve svém okolí? Uvažovali jste o použití osevních směsí, například těch se slibnými názvy „Trvalky pro včely“ a „Vilík – včelí pastva medonosná“? Znáte rizika, která jsou spojena s používáním těchto komerčních směsí? A víte, co se skrývá pod pojmy homogenizace či „McDonaldizace“ české krajiny?
Komerční osevní směsi zažívají v poslední době velký rozmach. Jak by také ne! Kdo by nechtěl mít na svém pozemku „Kopretinovou louku“, „Plzeňskou květnici“, „Strakonickou louku“ nebo „Louku starých časů“? Ano, i toto jsou názvy volně dostupných směsí. Většina lidí využívá osevní směsi v dobré víře – snaží se podpořit biologickou diverzitu a zároveň okrášlit své okolí. Bohužel, některé komerční směsi obsahují vysoký podíl chráněných či nepůvodních druhů České republiky. Vysévání takovýchto směsí pak může vést například k zavlečení a šíření potenciálně invazních druhů. Je proto nutné přistupovat k osevním směsím obezřetně, zvlášť pokud je plánujete vysévat ve volné přírodě.
Pokud vás tato problematika zajímá, určitě se podívejte na záznam přednášky „Osevní směsi jako potenciální zdroj ohrožených a nepůvodních druhů“, která proběhla 21. října 2021 v univerzitním kampusu v Brně Bohunicích. Přednášející je RNDr. Kateřina Štajerová z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích (Oddělení ekologie invazí) a Katedry ekologie, PřF UK v Praze – autorka populárně naučného článku „Vysévání květnatých luk a McDonaldizace české krajiny“, jenž byl publikován v časopise Ekolist.
