Co pomáhá opylovačům přistávat na květech, aneb úžasný svět papil

V roce 2024 obhájila na Ústavu botaniky a zoologie Leona Zuzáková svoji diplomovou práci s názvem Fotografická galerie vybraných povrchových struktur rostlin. V rámci práce pořídila sérii mikrofotografií povrchových struktur z rostlin pěstovaných v Botanické zahradě Masarykovy univerzity v Brně. Co například pozorovala?

Povrch rostlinného těla tvoří krycí pletiva, která jej chrání vůči vnějšímu prostředí. Základem krycích pletiv je pokožka (epidermis) pokrývající nadzemní části rostliny. Pokožka chrání rostlinu před ztrátami vody, proto bývá kryta voskovitou kutikulou. Zároveň epidermis umožňuje výměnu plynů mezi rostlinou a prostředím pomocí průduchů. Mnoho rostlin pokrývají kromě pokožky rostlinné chlupy neboli trichomy, které plní nejrůznější funkce. Nejjednodušším typem trichomů jsou papily, kterým se věnuje následující text.

Korunní a okvětní lístky mají často sametový vzhled. Na první pohled se tak může zdát, že povrch lístků je hladký a pro opylovače je obtížné na květech přistát. Opak je pravdou. Při bližším zkoumání lze odhalit, že povrch lístků je pokryt množstvím mikroskopických vychlípenin pokožkových buněk – papil. Právě papily přispívají ke snadnějšímu přichycení noh opylovačů k lístku.

Papily jsou snadno pozorovatelné pomocí optického mikroskopu. V rámci mikroskopického pozorování papil na středních školách jsou vhodným objektem violky, jejichž papily jsou na ohybu korunního lístku hezky viditelné. Lze použít korunní či okvětní lístek jakékoliv jiné rostliny, nicméně je třeba myslet na to, že pro pozorování je nutné lístek pod krycím sklíčkem ohnout, což lze dobře provést pouze s tenkými lístky (Obr. 1).

Ačkoliv pozorováním optickým mikroskopem lze žáky přesvědčit o tom, že povrch korunních a okvětních lístků není ve skutečnosti hladký, krása papil zůstává při běžném zvětšení optických mikroskopů skryta. Pokud chcete představit žákům papily jinak, než jako pouhé vychlípeniny pokožky, sáhněte po snímcích z elektronového mikroskopu (Obr. 2a–7b).

Jak lze vidět na snímcích z elektronového mikroskopu, velikost i tvar papil se mezi druhy liší. Na povrchu papil lze pozorovat kutikulární záhyby, které mohou být podélné nebo příčné. Mohou pokrývat celý povrch papily nebo jen část, přičemž jejich hloubka je rovněž různá. Tvorba kutikulárních záhybů na papilách způsobuje snížení odrazu světla a působí tak jako specifický optický signál pro opylovače.